VETERINÁŘI | CHOVATELÉ | ZAMĚSTNAVATELÉ

Pojištění co má hlavu a packu ...

Nemoc. Úraz. Odpovědnost.

Zlomená noha staforda Eddyho

Ahoj všichni. Hrozně moc potěšilo mě i mé páníčky, jak jste nám vyádřili Vaši podporu. Všem moc děkujeme. A protože jste i psali, že se Vám líbí naše příběhy, tak tady máte jeden ze soboty 😊Tohle je můj příběh, stafíčka Eddýho a jeho bolístky.

Všechno to začalo v pátek ráno, kdy jsem s páníčkem dováděl v posteli a vysvětloval mu, že musí vstávat do práce. Bohužel jsem jaksi neodhadl šířku lůžka a pozadu jsem žuchnul dolů. Prudká bolest v zadní nožce mě donutila nejen zakňučet, ale zabránila mě i na nožku se postavit. Páníčkové mě okamžitě vzali do auta jelo se k panu doktorovi.

Paní doktorka si na mě posvítila rentgenem a pak se smutkem oznámila, že mám zlomenou nožičku. Bohužel v Pardubicích (kde mám hlavní boudičku) si na tuto operaci netroufnou a raději doporučují zajet k odborníkovi. Páníčkové tak začali žhavit telefony. Jsem totiž pojištěný u PETEXPERT. A právě na lince této pojišťovny narazili, jak sami říkali, na zlatou ženskou. Tou je paní Novotná Jitka. Ochotně nám vše vysvětlila a dokonce sama začala shánět, kde by mi co nejrychleji nožičku opravili. Byl pátek a to byl docela oříšek někoho sehnat. Nakonec se podařilo. V sobotu pojedem do matičky stověžaté.

Paní Novotná nám to domluvila ve Vetcentru ve Stodůlkách na 14 hodinu. Páníčkové raději naplánovali cestu s rezervou a tak jsme byli na místě činu včas. Páníček mě odnesl z auta do budovy zvířecí nemocnice.
V čekárně jsme byli nejprve sami, ale během času přicházeli psí pacienti. Tak rád bych si s nimi hrál, ale panička a bolavá nožička byla proti. A tak jsem jenom pozoroval to hemžení okolo mě. Nožku jsem natáhl, aby mě bolela co nejmíň.

Přesně ve 14 hodin se otevřely dveře a do vestibulu přišel pan doktor. Pozdravil se s páníčky a se mnou a už vysvětloval, co mě vlastně čeká. Pěkně podrobně a bez cizích lékařských slov, takže jsem tomu rozuměl i já. Ale jelikož se pořád smál, tak mi bylo jasné, že to bude v pohodě.

Potom mě odnesli do ordinace a postavili na stůl. Pan doktor se pořád usmíval, ale všiml jsem si, že v ruce drží něco špičatýho. A sakra, jde do tuhého. Bude se píchat.

Píchlo to, to né že né, ale dalo se to vydržet. Pan doktor to udělal tak profesionálně, že jsem ho za odměnu musel aspoň olíznout. Pustil mi do oběhu něco výživného a silného, neb to se mnou pěkně zamávalo.
Najednou se zatočila moje velká kebule a už jsem byl v limbu. Kukadla jsem měl pořád otevřený a pozoroval okolí. Nespal jsem, ale nemohl jsem ničím pohnout. Naštěstí mě pan doktor vzal do náručí jako miminko a odpochodoval se mnou do další místnosti, aby si udělal rentgeny mé zraněné nožičky.

Z dálky jsem slyšel, jak říká páníčkům, že mě pouze přiuspal, abych jim neutekl. Srandista jeden. Prý si mě finálně uspí, až na sále. Teď mě prý čeká snímkování, pak holení a potom samotný zákrok. Poslal páníčky nakupovat a ať za hoďku přijdou. Jak je znám, tak vím, že nikam nešli a čekali před nemocnicí.

Za hodinku se pan doktor opět objevuje ve vestibulu nemocnice a bere si páníčky do ordinace. Tam jim vysvětlí, jak dopadla samotná operace. Na obrazovce ukáže, jak nožička vypadala před a také po zákroku.
Do nožky jsem kromě dvou šroubků vyfasoval i ligamnetum, což je vazivový pruh sloužící ke spojení a výrazně tak zpevňuje operované místo. Páníčkům prý dával i rady, jaký nyní mám režim. Prý vše musí dodržovat, nebo jinak bude velký problém.

Když jsem se probral z limbu, skláněl se nade mnou pan doktor. Zase se usmíval. Prej jestli chci za páníčkami? To je mi otázka. No jasně, že jo. Vzal mě zase do náručí a už mě nese. Už vidím pánička s paničkou. Sice dokonce dvakrát, ale to vůbec nevadí. Hurá.

Pan doktor mě předal do náručí paničky. Tam jsem ze všech možných náručí nejraději. Rozloučil se s námi a zmizel. Představte si, že tento pán doktor přijel v sobotu do nemocnice jenom proto, aby mi mohl odoperovat nožičku!!! To je frajer. Pořád měl úsměv na rtu a dobrou náladu. Jó a abych nezapomněl, tak tenhle skvělej doktor se jmenuje Lukáš Duchek. Díkas pane doktore.

Z nemocnice se jelo domů. Byl jsem ještě omámen z narkózy a tak jsem pospával. Nožičku nemám ani zavázanou, takže je vidět místo, kde mi to v nemocnici opravovali. Nyní mě čeká klidový režim, aby se to pořádně zhojilo.
Díky tomu, že nemám obvazy, tak jsem vyfasoval „satelit“ na krk. Ani mi neřekli, jaký programy chytím 😊. Moc se mi to nelíbí, ale co se dá dělat. Musím to vydržet. Prý se dělají i nafukovací, ale ten bych určitě rozkousl. Díky tomu, že nesmím lítat jsem zavřený v kleci. Žádný pohyb. Tři týdny. Já se z toho picnu.

Teda jediné kam můžu je na bleskové venčení. Ale musí mít vodítko a satelit a tak doufám, že nepotkám, žádné psí slečny, aby se mi nesmály. Za tři týdny mě čeká kontrolní rentgen a pokud bude vše ok, tak začnu rehabilitovat. Tak to je všechno. Snad jsem Vás svým příběhem o nožičce moc nenudil. Ještě jednou všem kamarádům moc děkuji za podporu. Eddy 😊